Rozhovor: Claus Angerer, vítěz FMBB 2011

23. 12. 2011

Všechno je to jenom trénink

Claus Angerer si letos prožil životní sen. V červnu totiž vyhrál s teprve čtyřletým Gersonem Mistrovství světa belgických ovčáků v mondioringu (FMBB). K mondioringu ho před pěti lety přivedl Manfred Urak, se kterým se seznámil – jak jinak - díky psům. Claus se totiž zpočátku nevěnoval sportu, ale nápravě chování „problémových psů“. Psi ho ale provázejí od útlého dětství. Jak sám říká:„Můj život je hodně o psech, v reálném životě studuju veterinu, takže i to je vlastně o psech.“

Claus letos už poněkolikáté figuroval zářijové závody v Petrovicích. Koneckonců z Vídně to sem nemá až tak daleko. Na place se tvářil nepřístupně, a tak jsem ho o rozhovor požádala až druhý den. Přikývl a když jsme si později začali povídat, zjistila jsem, že mám proti sobě fajn kluka, co ve svých 24 letech - minimálně co se týče psů - přesně ví co chce a tvrdě na tom pracuje. Je skvělým příkladem toho, že i v zemi, kde mondioring nepatří mezi příliš rozšířené sporty je možné se dostat až na absolutní vrchol.

Proč by se lidé měli zajímat o mondioring?

Nemám příliš mnoho argumentů proč. Lidé by hlavně neměli jenom číst chytré knížky a prohlížet si hezké obrázky, ale měli by se jít na mondioring podívat a udělat si názor. A když se jim tenhle sport bude líbit, ať začnou. Ale zrovna tak bude fajn, jestli budou dělat cokoliv jiného.

A proč máš rád mondioring ty?

Každý závod je jiný, každý cvik má jiný kontext a nikdy nevíš co se stane, takže se svým psem musíš trénovat hodně, opravdu hodně situací. Přitom nezáleží na jedné malé věci, ale na celku jako takovém. Zkrátka nikdy se nenudíš.

Říká se, že abys byl dobrý v mondioringu potřebuješ skutečně dobrého, tvrdého psa...

Tak to si opravdu nemyslím a já to mohu říci, protože můj pes není vyloženě tvrdý pes. Je to jenom o tréninku, ničem jiném.

Při mondioringu je pes na place dlouhou dobu, klidně i víc jak půl hodiny. Je u mondioringu nutnost trénovat kondičku?

Nevím jestli je to nutnost, ale já to dělám. Minimálně si myslím, že tím určitě nic nezkazím  Jsou lidé, kteří trénují opravdu hodně, takže pes získá potřebnou kondici jenom z tréninku. Já navíc jezdím se psem na kole nebo přes léto plavu.

Jak často trénuješ?

Nyní tak jednou, dvakrát týdně, protože už máme zafixovaný program, ale dřív to bylo daleko víc – tak třikrát, čtyřikrát týdně. V mondioringu potřebuješ další lidi, tým, bez něj to není možné. Něco sice můžeš natrénovat sám, ale většinou to prostě nestačí. V tomhle směru je třeba IPO o něco snazší, tam je daleko víc věcí, které můžu natrénovat sám, v mondioringu to ale takhle nejde.

Je možné závodit se psem zároveň IPO a mondioring?

Určitě, znám spoustu lidí, kteří dělají zároveň IPO a mondioring.

Řada lidí by ale namítla, že to nejde, že s tím pes bude mít problémy.

Problém v tom vidí lidé, ne pes. Vězměme třeba mondioringovou kategorii 2 nebo 3, cvik vyhledání figuranta. Pes nehledá civilní osobu nebo cokoliv jiného, ale figuranta. Takže i kdyby na place stál člověk oblečený například v lyžařské vybavení, pes si ho nebude všímat. Figurant je pro psa speciální, pes přesně ví, že TOHLE je oblek pro kousání. Nevím jak to ví, ale ví to. Tak to prostě funguje.

A co kvalita zákusu? IPO na rozdíl od mondioringu vyžaduje plný zákus a argumentem proč nedělat zároveň IPO a mondio je, že pes si na obleku zákus zkazí...

Z pohledu bodů opravdu není zákus u mondioringu důležitý, za něj body nejsou. Ale pokud má pes slabý zákus a figurant ho roztočí na ruce, nemusí se udržet. A když se k tomu navíc přidá stres, problém může být na světě. Kousání na oblek je jiné než kousání na rukáv. Už jenom ten materiál je jiný. Udělat dobrý zákus na rukáv není tak těžké, ale i na oblek to možné je, jenže většina lidí co dělají mondioring plný zákus netrénuje. Neplatí to ale úplně všude. Například v Belgii se trénuje tak, aby psi měli zákus co nejlepší, takže psi ho na oblek umějí. V IPO je obrana postavená na plném zákusu a rychlosti, takže ho lidé logicky taky trénují. V mondioringu je ale důležitá obrovská spousta nejrůznějších věcí, takže lidé nemají čas se věnovat plnému zákusu, nebo ho prostě netrénují, protože za něj nezískají žádné body. U mondioringu je důležité, aby pes zvládl projít přes jakoukoliv pomůcku figuranta, ať je to bambus, třásně nebo cokoliv jiného. A nemusí být úplně super rychlý, ani nemusí mít úplně super zákus, důležité je projít. I když samozřejmě, že pro figuranta je daleko snazší zablokovat pomalejšího než rychlejšího psa.

Je výhodnější naučit psa kousat na nohy nebo nahoru?

Nejdůležitější je, aby se naučil dobrou techniku kousání. Když je dobrá technika, pes může mít i dobrou rychlost. Pro psa je nejjednodušší kousat na nohy někde v úrovni kolen, protože má všechny čtyři nohy na zemi. Když kouše níž nebo výš, musí předtím zpomalit. Figuranti ale používají nejrůznější pomůcky, takže se může stát, že kousat na nohy by pro psa mohlo být skoro nemožné, protože by přes figurantovo náčiní neprošel. Proto se trénuje i kousání na ruce. Co ale není dobré pro nikoho - ani pro psa, ani pro figuranta - je kousání do prsou. V mondioringu figurant v takovém případě nesmí psovi uhnout a když je pes příliš rychlý, takže je vcelku jasné co se stane. Figuranti to nemají rádi a pes se může zranit.

A co zákus mezi nohy? Ten je povolen?

V mondioringu může pes kousat na jakoukoliv část obleku, takže i mezi nohy. Z pohledu bodů je to úplně jedno. Z pohledu figuranta to ale trochu problém je ;-)

Jeden z velmi efektních cviků je doprovod figuranta po jeho vyhledání. Zajímavý je i proto, že existuje několik stylů: Pes krouží okolo figuranta. Pes se lepí na figuranta jakoby mu šel u nohy, nebo jakoby ho blokoval zepředu. A divácky nejvděčnější je ten, kdy pes strčí hlavu mezi nohy figuranta a snaží se ji tam za všech okolností udržet. Který je nejlepší?

Nedá se říct, že by nějaký byl lepší. Závisí to na psovi a trenérovi. Ani z pohledu figuranta není jednodušší nebo horší způsob doprovodu. Při tréninku zkrátka najdeš cestu, která tobě i psovi nejvíc vyhovuje a tu děláš.

Je lepší mít jednoho tréninkového figuranta nebo trénovat na víc figurantů a střídat je?

Já mám jednoho tréninkového partnera, který je skvělý figurant a hodně jsem se toho od něj naučil. On pomáhá mě a já pomáhám jemu. V mondioringu je ideální, když máš dva figuranty, protože určité cviky prostě musíš trénovat se dvěma. Když ale nemáš na vybranou, tak je lepší mít raději jednoho figuranta, který je opravdu dobrý, než dva průměrné. Dobrý figurant umí zareagovat na to co dělám a naopak, zkrátka víte co od sebe čekat a tak to má být.

Při figurování závodů hodně pracuješ s psychickým tlakem. Je to z tvojí strany záměr?

Takhle nad tím nepřemýšlím. Nedokážu posoudit jestli jsem na psy příliš tvrdý, to lépe vidí diváci. Při své práci se ale určitě na psy snažím vytvořit tlak, to ano, to je můj styl. U všech psů se ale maximálně snažím pracovat stejně, být ke všem fér. V kategorii 3 bývá na závodech méně psů, daleko více jich je v nižších kategoriích. Myslím, že i pro ně je dobré si vyzkoušet, kde by mohli mít problém a na čem pak doma můžou pracovat, aby se dostali do trojek. Není to o tom, že já jsem jako figurant dobrej, ale o tom, zjistit, kde mám rezervy a na čem mám pracovat.

Je nějaký rozdíl mezi závodním a tréninkovým oblekem?

Oblek pro závody není tak težký a tak tlustý, takže figurant je rychlejší a může běžet dál, ale taky ho to víc bolí. Jinak materiál je u obou obleků stejný. Z pohledu psa je to, co se týče zákusu, jedno. Možná je dobré si před tím než jdeš na závody jednou kousnout na závodní oblek, ale nikdy jsem v tom problém neviděl.

U IPO se upřednostňuje radostný projev psa a rychlost. Jak je to v mondioringu? Objevuje se tento trend i tam?

Myslím, že z pohledu toho co rozhodčí hodnotí se nic moc nemění. Co je spíš vidět je, že jeden figurant začne dělat něco co viděl u druhého a líbilo se mu to. A tak to taky vyzkouší.

V současnosti je velmi populární klikr trénink. Je využitelný i v mondioringu?

Určitě, obzvláště u mladých psů, kde je možné ho použít, zrovna tak jako žrádlo. Já ale klikr nepoužívám. Každopádně je to dobrá věc, když chceš štěně naučit základy. K tomu ale není potřeba klikr, stačí jen tak mlasknout, nebo udělat jakýkoliv jiný zvuk, je to úplně jedno. Jednou ale každý dojde k bodu, kdy pes daný cvik zná, ví, že sedni znamená sedni a pak potkáte zajíce, řeknete sedni, pes si nesedne a vy musíte něco udělat. Zkrátka klikr je dobrá věc pro učení cviků, ale nevyřeší všechno. A to neplatí jenom pro mondioring, tak je to v jakémkoliv sportu.

Autor: jak
Foto: Lenka Rytychová www.elry.cz

Tento text byl publikován v časopise Pes přítel člověka 1/2012