Reportáž ze závodu: Petrovice 2011 - psáno pro časopis

Říjen 2011

O mondioringových závodech v Petrovicích

Ještě nikdy se u nás nepořádalo tolik mondioringových závodů jako letos. Objevila se i řada nových tváří, poprvé byli jmenováni rozhodčí a poprvé se konaly figurantské zkoušky. Vypadá to, že český mondioring se probouzí.

Poslední šance vidět mondioring tento rok u nás naživo bude v sobotu 19. listopadu v KK Bystrovany u Olomouce, kde se konají závody v kategorii 1 a 2. V ČR se letos pořádají celkem čtyři závody, z toho dva mezinárodní. Ten s nejdelší tradicí, sahající až do roku 2004, se konal první zářijový víkend v Petrovicích nad Orlicí. O mondioringu a o závodech v Petrovicích budou následující řádky.

Pár slov k mondioringu

Mondioring je o dokonalé ovladatelnosti a souhře se psem. Pes je bez obojku a řadu cviků při poslušnosti i obranách provádí na dálku. Na poslušnost ihned navazují skoky a obrany, takže v nejvyšší kategorii můžete být se psem na place i čtyřicet minut. I proto je možné mezi cviky psa poměrně výrazně pochválit nebo mu dát v průběhu závodu napít. Specialitou je, že na ploše může být rozmíštěné žrádlo a v blízkosti závodníků se pohybuje řada lidí počínaje rozhodčím, pomocníky a konče třeba fotografem. Někomu může vyhovovat i proto, že nezahrnuje stopy.

Krása mondioringu spočívá v jeho proměnlivosti. Podstata jednotlivých cviků se sice nemění, jejich pořadí ale ano. A také prostředí je pokaždé jiné. Na place jsou navíc rozmísťovány nejrůznější předměty a kulisy. K pořádání závodů nepotřebujete fotbalový stadion, stačí jakákoliv plocha o rozměrech minimálně 60 x 40 m. Takže třeba i školní hřiště s umělým trávníkem, louka v sousedství pasoucího se dobytka nebo krytá sportovní hala. Vše závisí jen na fantazii pořadatelů a rozhodčích. V praxi to znamená, že prostě není možné nacvičit všechny situace, které mohou při závodech nastat. V mondioringu je proto jednou z nejdůležitějších věcí naučit psa vyrovnat se s novým prostředím a situacemi.

Jak to bylo v Petrovicích

Čtvrtý ročník Petrovických závodů přinesl jednu zásadní novinku. Poprvé se závodilo po celý víkend, ve dvou závodech po sobě. „Tento model jsme převzali ze zahraničí, kde se takto závody pořádají dnes již obvykle. Vzhledem k tomu, že zkoušky lze v mondioringu skládat pouze formou závodů, je pochopitelná tendence pořádat jich co nejvíce. I pro diváky je to zajímavé, protože mohou vidět psy a jejich psovody pokaždé v jiné situaci a přitom na přibližně stejné úrovni tréninku. V mondioringu je každý závod originální, jak to nařizuje řád a jak to kvitují lidé mondioring provozující. Je to vynikajícím kořením pro příští trénovaní a přípravu na další závodění,“ uvedl k tomu jménem pořadatelů závodů Filip Caisberger.

Možnost startovat v obou závodech využila většina závodníků. Celkem se jich představilo 22, především z Rakouska, ale i Švýcarska, Itálie či Polska. Českých bylo pět. Z nich byl nejvíce vidět Miloslav Fohl s Tyrem Malidaj, který v sobotu složil zkoušku v kategorii 2 a v neděli jako jediný závodník nastoupil do nejvyšší kategorie 3, kde mu ale ke zkoušce pár bodů chybělo. Pozornost si zalouží i výkon Věry Hlaváčkové s tříletou fenkou Bowle Bennet Štíhnouš, které v obou dnech startovaly v kategorii 1. Hezké, vyrovnané bodové hodnocení sice na medaile v této nejvíce obsazené kategorii nestačilo, ale zkoušku úspěšně v obou závodech složily, což jim otevřelo možnost začít startovat v kategorii 2. Tu si v neděli poprvé vyzkoušel Filip Caisberger s Eddym od Malšovického lesa a i když byla poměrně blízko, zkouška jim tentokrát ještě utekla.

V hlavní roli plyšák

Petrovice jsou v tomto směru tak trochu jistota. Uspořádání fotbalového placu a rekvizity se příliš nemění: kužele, tenisáky, barely, nafukovací bazének a jiné nafukovací hračky, klasické zástěny, agility tunel a samozřejmě plyšáci, hodně plyšáků nejrůznějších velikostí. Ty i letos hrály důležitou roli. Výrazným prvkem na placu totiž byli obrovští plyšáci připevnění ke konstrukci z plastových trubek. Ta byla využita při celé řadě cviků. Například při polohách, tj. sedni, lehni, vstaň, které se v závoslosti na kategorii provádějí na vzdálenost 5 - 15 m, byl mezi konstrukcí s plyšákama jeden den umístěn pes a druhý den tam ze židle dával povely psovod. Touto konstrukcí psovodi se psy procházeli i při chůzi u nohy a svoji roli sehrála i při obranách – v neděli v ní byl přepad při „obraně psovoda“, a to v kategorii 2.

Osvědčené hvězdy mondioringu

Ozdobou petrovického závodu byly bezpochyby výkony závodníků, ale i obou figurantů a švýcarské rozhodčí Iris Remund, která již řadu let patří mezi hlavní postavy světového mondioringu. Letos např. byla ředitelkou mistrovství světa všech plemen.

Výrazný byl stejně jako loni v roli figuranta čtyřiadvacetiletý Claus Angerer, letošní vítěz Mistrovství světa belgických ovčáků (FMBB). Je to typ figuranta, který umí pracovat s psychickým tlakem, takže psy poměrně tvrdě prověřoval. „Myslím, že i v kategorii 1 je dobré si vyzkoušet, kde mám rezervy a na čem mám pracovat, abych se dostal až do trojek,“ říká Claus Angerer. Například v kategorii 1 při útoku zepředu s holí poskakoval na místě z nohy na nohu a až na poslední vchvíli se před psem rychle sehnul a začal nízko u země pracovat s bambusem, což řadě psů činilo problémy.

Figurantskou hvězdu Joaquima Dovata, který měl původně v Petrovicích stejně jako loni figurovat, na poslední chvíli nahradil Andrea Dall'Ora, který s Joaquimem spolupracuje. „Je velice dobře pohybově nadaný, zkušený. Příjemně mě překvapila jeho ochota po ukončení závodů lehce trénovat, kde jsme mohli opravit, co se v závodě nepovedlo,“ pochvaluje si italského figuranta Filip Caisberger.

Oba pracovali tak trochu ve stylu francouzského ringu, kde figuranti psovi maximálně uhýbají, a znesnadňují mu tak zákus. V mondioringu je ale možné uhýbat pouze nohama, nikoliv tělem. To potvrdila i rozhodčí Iris Remund: „Je tu jakýsi trend více uhýbat nohama, nicméně to není mondioring, v mondioringu je i noha určena pro zákus.“

Při obranách se ale zákus jako takový neboduje. Nejdůležitější je, aby pes bez váhání „prošel“ skrz všechny pomůcky, které může figurant mít, ať už je to bambus, třásně, nebo cokoliv jiného. Hodnotí se vyběhnutí (na povel), útok, který nesmí být proveden přerušovaně a puštění a návrat, kdy se pes musí po povelu co nejrychleji vrátit k 30 – 50 m vzdálenému psovodovi (v závislosti na kategorii a cviku).

Petrovické vychytávky

Znalci mondioringu jsou před závodem zvědaví jaké bude pořadí jednotlivých cviků a jak budou postaveny. U poslušnosti se asi nejvíce diskutuje o tom co se bude aportovat, což může být cokoliv kromě kovu a skla o hmotnosti do 1 kg, nebo jakým směrem bude vysílačka a jak bude označená 20-ti metrová linie, kterou musí pes proběhnout. Také odložení bývá zajímavé, protože už v kategorii 1 pes na psovoda nevidí a navíc je vystaven rušivým vlivům. V Petrovicích se kolem odložených psů chodilo např. s řehtačkama nebo „chřestítkem“ vyrobeným ze tří plechovek od ledové kávy. Aportovala se plastová lahev, trubka, svázané pracovní rukavice, nebo něco co se dá přirovnat k malé pneumatice. Vysílačka pak byla vyznačena reklamními vlajkami.

Při obranách se diváci vždy nejvíce těší na obranu psovoda, ve vyšších kategoriích pak na revíry a hlídání předmětu. Petrovický závod zaujal hlavně provedením „obrany psovoda“, při které se pes po celou dobu cviku pohybuje těsně u psovoda a „hlídá“ ho před dvěma figuranty. V kategorii 1 to může být  jenom jeden figurant, vše záleží na rozhodnutí rozhodčích. V Petrovicích to tak bylo v obou závodech. Všichni společně pak absolvují předem připravený scénář, jehož součástí je i „přepad“ psovoda, kdy jeden z figurantů na něj položí obě ruce a pes bez povelu zakročí. V sobotu se při tomto cviku vše točilo okolo tenisáků, které psovod spolu s jedním figurantem společně vyndavali z kyblíku a odhazovali. Psovod je pak šel sebrat a vrátit do kyblíku, to vše samozřejmě za neustálého doprovodu psa. Ve chvíli kdy je znovu začal odhazovat figurant provedl „přepad“, stál přitom za psovodem. Ve dvojkách se nosil velký plyšák, pro který si psovod došel za doprovodu jednoho figuranta. Pak všichni, už bez plyšáka, společně došli pod stan rozhodčích, kde se psovod s jedním figurantem sedli na připravené zahradní židličky. Druhý figurant pak provedl „přepad“ zezadu. Jak tenisový, tak i plyšákový scénář ale většina psů zvládla s přehledem. O něco těžší se pro psy ukázal velmi povedený nedělní scénář, kdy figurant nejdříve točil lanem nad hlavou a pak se i přetahoval s psovodem. V kategorii 2 se spolu přetahovali i figuranti. Figurant přitom pokaždé spadl na zem s nohama nahoru a psovod mu pak podáním ruky pomáhal vstát.

Revíry v mondioringu znamenají plošné vyhledání a vyštěkání figuranta a jeho následný doprovod, kdy figurant se psem absolvuje trasu určenou rozhodčím. V průběhu doprovodu se figurant třikrát pokouší psovi utéct. Může k tomu využít i nejrůznější překážky. V Petrovicích to byla „trubka“ o něco větší než agility tunel, kterou figurant překračoval. Při útěku figuranta musí pes provést ihned zákrok, následuje pouštěčka a pokračuje se v trase. U doprovodů jsou nejčastěji vidět dvě techniky provedení: pes buď po celou dobu strká hlavu zezadu mezi nohy figuranta, nebo se tlačí zepředu figurantovi do nohy. V Petrovicích se při doprovodech figuranti snažili ovlivnit psy také posunky rukou. V několika případech se jim takto podařilo psy položit a odejít od nich. Dobrou práci psa dokáží figuranti náležitě ocenit. Potlesk od diváků i figurantů si takto vysloužil Tyr Míloslava Fohla, jehož doprovody bývají velmi efektní.

Tak zase za rok

Na závody v Petrovicích se budeme moci těšit opět příští rok. V jakém formátu to ale bude ještě není podle Filipa Caisbergera rozhodnuto: „Flexibilně se přizpůsobíme situaci ve světě kynologie a mondioringu.“

Autor: jak
 

Text vyšel v časopisu Pes přítel člověka 11/2011