Seriál o výcviku - díl 4.: Revír - vyhledání a doprovod figuranta

13. 1. 2013

Minule jsem se zmiňovala, že nejlepší příprava na mondioringové obrany je natrénovat jednotlivé prvky bez figuranta. Třeba pouštění. Podobně je to s revírem, který jsem takto Attimu vysvětlila prakticky celý.

Mondioringový revír má dvě části: „plošné“ vyhledání a označení figuranta a plynule navazující doprovod figuranta. Variabilita je to, co dělá revír pro diváky krásný a pro psy obtížný, a tak se s ním na závodech potkáte až ve vyšších kategoriích 2 a 3. Při výcviku ale s ničím nečekejte, znáte to: co se v mládí naučíš...

Nejdřív vyštěkání

Nácvik revíru jsme začali štěkáním na povel. To jsem Attiho naučila při hře s hračkou. Nejdřív jsem ho na ni dostatečně vyhecovala, pak ji odhodila a nechala Attiho na vodítku k ní těsně doběhnout tak, aby na ni nedosáhl. Některý pes začne štěkat hned, jiný za chvilku. Vše bez povelu, zkrátka jsem si jenom počkala, až Atti vydá nějaký štěk a jakmile se to stalo, slovně jsem mu dala najevo, že to je to co chci a pustila ho za odměnu pro hračku. Nejdřív stačí klidně i jenom maličký náznak nějakého zvuku. Pak štěknutí, pak dvě, tři až pes štěká nepřetržitě a intenzivně. K tomu se přidá slovní povel a je to.

V další fázi jsem si hračku vzala do ruky, trochu ji zakryla, zvedla až pod bradu a řekla štěkej. Přitom jsem chtěla, aby mi Atti štěkal jakoby do obličeje, na efekt. Je to trochu jiná situace, takže štěkání nemusí být tak hezké jako předtím, ale žádný velký problém by to být neměl. Důležité je pohlídat si, aby pes při štěkání necouval, ale byl pořád v těsné blízkosti a zároveň, aby místo štěkání na hračku nevyskakoval a nedobýval se na ni. Attiho nakonec za pěkné štěkání odměňuju tím, ža mu hračku hodím. A úplně stejně to místo mě nyní dělá nyní figurant.

Zapojení pomocníků

V další fázi nácviku to už bez pomocníka nejde, ale figurant to zatím být nemusí. Klidně je možné využít i někoho, kdo psy necvičí, jeho úloha totiž bude psa jenom podržet. Zatímco pomocník má psa na vodítku, zřetelně psovi ukážete, že máte míček, kus s ním odběhnete a třeba se schováte za strom. Pes to všechno sleduje. Pomocník pak psa ve chvíli, kdy jste schovaní vypustí a jakmile vás pes najde, už jenom zopakujete co máte nacvičeno, tj. štěkej a odhození hračky za odměnu. Později prodlužujete vzdálenost, místa kam se schováváte a začnete se schovávat tak, aby to pes neviděl a pomocník ho pak jenom vypustí do prostoru.

Protože mám to štěstí, že můžu trénovat s lidmi, se kterými jsme sehraní, vyhledání jsem rovnou začala nacvičovat nikoliv na sebe, ale na pomocníky. Nejdřív naprosto jednoduše: pomocníkovi jsem zřetelně před Attim předala hračku a pak jsem ho k němu s povelem štěkej na krátkou vzdálenost vypustila. Pomocník pak za odměnu Attimu hračku hodil. Šlo to dobře, a tak jsme brzy pomocníkovi – figurantovi navlékli ringové kalhoty a natrénovali vyštěkávání i v této situaci. V mondioringu se pes učí na place najít a označit člověka v ringo obleku, civilisty, kterých je na place při závodě poměrně dost, musí ignorovat. Mondioring je sport, a tak revír je v podstatně nalezení a vyštěkání „živého obleku“.

Kam schovat figuranta

Jak už to v mondioringu bývá, i při revíru je potřeba naučit psa vypořádat se s variabilitou, tentokrát prostoru a skrýší. Figurant může být nejen na zemi, ale i ve výšce, např. na vozíku, může stát, ale i sedět. Pes se nesmí bát za ním vlézt do jakéhokoliv úkrytu. Fantazii se zkrátka meze nekladou.

Jak má vypadat doprovod

Na vyhledání a vyštěkání plynule navazuje doprovod figuranta. Princip je jednoduchý: Figurant chodí, pes je na něj natěsno nalepený. V průběhu cviku se figurant pokusí minimálně třikrát psovi utéct. Na to pes reaguje zákusem, samostatně, bez povelu. Na povel psovoda pak pouští a střeží figuranta. Ten se pak opět rozejde, pes ho samostatně ihned dál natěsno doprovází, bez povelu. Pes by se při celém doprovodu neměl od figuranta vzdálit na více než 1 m. Za každý metr, který figurant psovi uteče jsou bodové srážky. Figurant se přitom může snažit psa „zbavit“, třeba pomocí nejrůznějších překážek na placu. Klasickým příkladem je áčko, skokové překážky, barely, balíky slámy, figurant může šplhat na nejrůznější překážky atd. Při závodě je psovod tak trochu v roli diváka, v podstatě dává „jenom“ povely k pouštění. A musí si hlídat, aby se k pracující dvojici figurant – pes nepřiblížil na méně než 3 m. Cvik se ukončuje tak, že si psovod psa po poslední pouštěčce přivolá.

Strategie doprovodu

Psi se nejčastěji učí dva způsoby práce při doprovodu: strkat hlavu mezi nohy figuranta nebo se tlačit na jeho nohu, podobně jako při chůzi u nohy, ale většinou o trochu víc zepředu, což figurantovi ztěžuje chůzi. Není lepší nebo horší způsob, záleží co kterému psovi víc vyhovuje, lze i kombinovat oba způsoby. Hlavní je, aby pes udržoval s figurantem neustálý kontakt, bez ohledu na to co se děje, to je základ úspěchu.

Princip doprovodu jsem Attimu objasnila – jak jinak - kompletně na sebe. Už jako úplně prťavé štěně, jsem ho kromě chůze u nohy učila i chůzi mezi nohama. Nejdřív na pamlsky. A když Atti trochu dorostl, začala jsem používat pešek. To bylo asi v šesti měsících. S peškem jsem pracovala tak, že jsem ho nechala viset volně před jeho tlamou. Atti na něj koukal, hlavu mezi nohama. Za normálního rytmu chůze se ho nesměl dotknout, ale jakmile jsem udělala prudší pohyb, dala jsem zároveň povel „drž“. Napotřetí už žádný povel nebyl potřeba. Tahle hra Attiho nesmírně bavila, takže ji pochopil opravdu rychle. S přechodem na oblek jsem pak už příliš neváhala, stačilo pár tréninků na pešek. Prostě jsem se nasoukala do ringových kalhot a vyzkoušela to „doopravdy“. Vše šlo hladce: povel na chůzi mezi nohama a jakmile jsem se rozběhla, bez váhání zákus. Netuše s jakou razancí si mě Atti vychutná, jsem neprozřetelně použila tenčí závodní ringové kalhoty, takže mi na památku zůstaly slušné modřiny. Pochvala za prima zákrok asi zněla trošku křečovitě.

Tahle jedna zkouška stačila na to, abych pochopila, že je čas začít trénovat doprovod na figuranta. A to nejen kvůli modřinám. Když trénujete doprovody sami na sebe, mohlo by se vám později snadno stát, že pes místo toho, aby se plně soustředil na figuranta, bude pokukovat po vás, nebo se dokonce na vás přeorientuje úplně a od figuranta odejde.

Jinak se zákusem při doprovodu pracujeme podobně jako u nácviku osobky: je to odměna, kterou Atti dostává za hezkou práci. Takže když dělá co má, figurant provede útěk, za odměnu. Atti ví, že dostane kousnout jenom, když se bude na figuranta lepit.

Princip je jasný, ale jak dál

Teď jsme v osmi měsících ve fázi, kdy Atti hezky chodí mezi nohama figuranta, bez váhání provádí zadržení při útěku a ví, že pouštěčka není konec hry, že se dál pokračuje v doprovodu. Postupně začínáme přidávat ztěžující prvky jako natáčení se, překážky, prodlužování tréninku atd. Zkrátka to, co dělá doprovod divácky vděčným cvikem. Pro inspiraci se stačí podívat na jakékoliv video ze závodů, tam uvidíte kde všude může být figurant schovaný a co figuranti při doprovodu provádí. Uvidíte tam mimo jiné, že figuranti psy často matou nejrůznějšími posunky, to mohou, nesmí ale na psa mluvit.

Možná patříte mezi ty, co někdy mondioringový revír viděli a řekli si: wow, to je ale těžký cvik, jak ten pes ví co má dělat? Věřte, že naučit psa pochopit co se po něm chce je svým způsobem jednoduché. Daleko těžší je celý cvik rozvíjet a utvrzovat i ve složitějších situacích. Tady už se projeví povaha psa, trpělivost psovoda, um figuranta a moře hodin poctivého tréninku.